aktualizováno: 10.09.2016 23:00:21 

magyar agars LLAWONDYSS

MAĎARSKÝ CHRT-HISTORIE
      
     Území dnešního Maďarska, někdejší římské provincie Panonie, bylo vždy jako stvořené pro uplatnění rychlých psů, lovících především pomocí zraku - chrtů. Prehistorické nálezy dokládají, že Karpatská kotlina byla nepřerušeně osídlena od neolitu a ve 4. století př.n.l. vtrhly do Maďarska keltské kmeny, které byli fantastickými lovci s chrty. Do Velké uherské nížiny často přicházeli obyvatelé východnějších oblastí - ve 4. až 5. století to byli Hunové, v 6. až 9. století Avaři a po nich Maďaři, kteří se sem dostali kolem roku 890 ze stepních oblastí Uralu a usadili se v nížinách řek Dunaje a Tisy. Tento národ, který byl 200 let na cestách, byl určitě provázen houževnatými, vytrvalými a nenáročnými stepními chrty. Tito psi se pravděpodobně zkřížili se zbytky starých keltských chrtů, a dále s tureckými psy z Malé Asie, neboť Maďarsko bylo v 16. a 17. století pod nadvládou Turků, kteří také lovili s chrty a tak vznikli předkové dnešních maďarských chrtů.                                                                                 
      
     Maďarský chrt se považuje za jednoho z nejstarších loveckých psů. Lovecké uplatnění plemene bylo velmi široké. Byl schopen dohonit a skolit prchající kořist - zajíce, lišku, antilopu, jelena, vlka. Rychlost psů nahrazovala střelné zbraně a lovci psy následovali na koních.  Díky své houževnatosti a vytrvalosti koni stačil, dokázal jej sledovat i po dlouhou dobu. Stejně jako ostatní chrti lovil „na viděnou“ – tedy při štvaní se orientoval podle výborně vyvinutého zraku, nikoli podle čichu. Už ve středověku byl ve své vlasti poměrně hojný, těšil se především zájmu královského dvora a šlechty, byl však chován také na selských dvorech jako hlídač. Toto použití nebývá pro chrty obvyklé, pravděpodobné je, že kromě hlídání sloužili tito psi také k pytlačení.                                   puszta
       
      V 19. století došlo v Maďarsku k rozvoji zemědělství, změnily se přírodní poměry, změnila se skladba zvěře  a tím i způsob lovu. Z Velké Británie začali být dováženi ušlechtilí jezdečtí koně a také velmi rychlí, i když méně vytrvalí greyhoundi, kteří byli běžně kříženi s původními agáry. Ti se totiž jevili jako méně ušlechtilí, už proto, že v zimě běžně dostávali velmi hustou srst a bohatou podsadu, takže srst dokonale nepřiléhala a poněkud zanikaly ladné tělesné partie, což se u greye neobjevovalo. Netrvalo dlouho a Maďarský chrt se ve své vlasti stal vzácností, prakticky se ocitl na pokraji zániku, po určitou dobu byl dokonce pokládán za zcela vymřelého. Přežilo pouhých několik jedinců na odlehlých místech maďarského venkova, kde sloužili nejen jako hlídači, ale starali se také o nedělní zaječí pečínku a když někdy padl agárovi za oběť srnec, byl to pro sedláka spíše šťastný než nešťastný případ.
                                                                                                                                                                                                                                    
      Pro obnovu  plemene měl kupodivu veliký význam film. Pro natáčení historického filmu bylo třeba najít starého maďarského chrta jako statistu. Vedle venkovských "chytačů zajíců" udělali dojem větší, silní psi, mající v sobě více krve anglických chrtů. Zájem o plemeno začal znovu stoupat a tito "filmoví psi" se stali zakladateli nového chovu maďarských chrtů v poválečné době. Maďarský chrt byl oficiálně uznán roku 1966, z téhož roku pochází i první standard plemene, v němž jsou sice zdůrazněny výstižné rozdíly oproti greyhoundovi, ale jsou tak nepatrné, že rozdíly plemen jsou laikovi sotva znatelné. Obecně je Magyar agár poněkud menší a hrubší než greyhound a má hustší srst, ale ten největší rozdíl mezi temito plemeny se pozná na dostihové dráze. Podle údajů maďarského znalce chrtů Dr. E. Bajzy by závod mezi maďarským chrtem a greyhoundem vypadal asi takto - na dráhách do 1000 m by vyhrál greyhound, ale na delších tratích, např. 1800 až 2000 m by zvítězil maďarský chrt. Lze tedy říci, že magyar agár je vytrvalcem mezi sprintery.
       
     I když se ještě nejedná o zcela ustálené plemeno, dnešní maďarský chrt je neúnavný, rychlý pes, jehož chov je snadný, protože je to pes otužilý a nenáročný, velice odolný proti nemocem, vysoce vitální. Snáší dobře proměny počasí, běžné v jeho domovině. Srst je lehce udržovatelná, skoro samočisticí, postrádající jakýkoliv psí pach. Díky své houževnatosti a zdraví – pokud ovšem dodržujeme zásady krmení, pohybu a veterinární péče – se maďarský chrt může dožít i 14. či dokonce 16. let.
     
      Hodí se pro všechny nadšence aktivního života, kteří touží po rozumném, inteligentním a oddaném psu pro výstavy či závody, po dobromyslném, příjemném společníkovi do bytu i na zahradu, po skvělém ostražitém hlídači, nebo pro ty, kteří se pouze chtějí kochat jeho nádherným, harmonickým pohybem.
 

 
 
  vlevo - fena maďarského chrta Ch. Vágtázó Cica

  vpravo - fena greyhounda Ch. Gaysyde Marchioness
                 majitelka Pavlína Lorencová CHS Decuma
                
TOPlist